Ochrana ocelové konstrukce

Způsoby ochrany ocelové konstrukce

Legování oceli

Přidáním určitých prvků do ocelové směsi se získává odolná korozivzdorná ocel, zejména přidáním chromu, niklu nebo molybdenu. Vysoce legované oceli jsou sice dražší, ale jsou odolné proti atmosferické korozi.

Změna prostředí ocelové konstrukce

Pokud je vlhkost prostředí ocelové konstrukce vysoká, je vhodné (pokud to podmínky dovolí) vlhkost prostředí ocelové konstrukce snížit odvlhčením, zvýšením teploty nebo vysušením.

Katodická ochrana oceli

Je to proces tzv. obětované anody, kdy se kovy uspořádají tak, aby jeden kov korodoval a tím chránil druhý kov, je to metoda používaná u lodních trupů.

Jako anoda se zpravidla využívá zinek nebo hořčík.

Ochranný povlak ocelové konstrukce

Ocelová konstrukce je opatřena takovým povlakem, který bude ocel chránit před přístupem vlhkosti a kyslíku, aby se nedostal k povrchu oceli. Taková ochrana představuje nejčastěji využívaný způsob ochrany proti korozi ocelové konstrukce. Ochranný povlak se nanáší na ocelové konstrukce z různých kovů, slitin nebo se jedná o nátěrové povlaky a nebo jejich kombinace.

Nejčastěji využívaným kovem používaným na ochranu ocelové konstrukce je zinek, který se snadno nanáší, poskytuje nejlepší korozní odolnost a neškodí životnímu prostředí.

Při volbě vhodné protikorozní ochrany ocelové haly je zapotřebí zvážit nejen vstupní investiční náklady, ale i náklady spojené s další údržbou ocelové konstrukce po celou dobu její životnosti - tj. celkové náklady po dobu funkčnosti ocelové konstrukce. Například při požadované životnosti ocelové konstrukce 30 let se musí 2x -3x provést nátěr ocelové konstrukce, pokud není pozinkovaná, a to celkové náklady na ocelovou konstrukci značně prodražuje. 

Ochrana ocelové konstrukce zinkováním působí odlišným způsobem než ochrana nátěrem. Při zinkování ocelové konstrukce zinek na povrchu oceli koroduje a tím poskytuje katadickou ochranu. Oproti tomu u nátěrové ochrany se koroze vytváří v hraniční vrstvě mezi ocelí a nátěrem, nátěr neposkytuje katodickou ochranu a koroze postupuje dále pod povlak. 

Zinkování ocelové konstrukce

Způsoby zinkování oceli:

Žárové zinkování oceli

Patent na žárové zinkování byl udělen již v roce 1837 Francouzi Sorelovi, který se využívá dodnes. Jde o proces tzv. proces galvanizace - tzv. galvanický článek se vytvoří v místě, kde je poškozen zinkový povlak ocelové konstrukce. Zinek se v tomto místě ocelové konstrukce stává anodou, která chrání ocel (katodu) před korozí.

Zinkování v roztaveném zinku se odborně nazývá žárové zinkování.

U žárového zinkování je největším přínosem zejména dlouhá životnost, s tím souvisí nízké náklady na opravy ocelové konstrukce v době její životnosti. 

Další velkou výhodou je rovnoměrný a kvalitní povlak na celém povrchu ocelové konstrukce, vysoká odolnost zinkového povlaku proti mechanickému poškození, při malém poškození chrání zinek ocel katodicky. Dále zinkování ocelové konstrukce je zcela nezávislé na počasí a je možné ocelovou konstrukci svařovat všemi možnými způsoby.